Sakra, kde mám boty?

2. 2. 2012, 20:09    autor: Michal Juráň    Reportáž    Zlín – Squash

Do místa se hosté začali sjíždět ve svých honosných kočárech, někteří však došli po svých, protože jejich království těsně sousedí s městečkem. Bylo jich dohromady deset a každý přinesl jako dar vzácný kousek papíru, který byl zbarven do oranžova a na kterém byla ztvárněna zřejmě velmi důležitá postava z jejich dějin.

Do prosklených místností chodili vždy po dvou, zřejmě aby se nebáli. Každý začal pinkat svým míčkem o stěnu a po chvilce se v pinkání s jedním míčkem pravidelně střídali. Nutno přiznat, že jim to moc nešlo – místo toho, aby si míček pěkně přihrávali na své pálky, pinkali vždy do těch pálkou nejhůře dostupných míst, takže bylo sem tam slyšet i peprnější výrazy. Ještě že hráči měli Živou vodu, která je vždy nakopla k dalším výměnám.

Ironií je, že ti, kterým nahrávání druhému hráči šlo nejméně, získávali ovace publika a hráli ze všech hráčů nejdéle. Na konci zůstali mezi stěnami pouze ti, kteří si říkali Tomáš, Kuba, Michal a Martin. Zatímco se Michal ve vypůjčených střevících snažil nahrávat Martinovi, Tomáš nahrával Kubovi. Protože Michal nahrával lépe, umístil se na 4. místě, těsně za Martinem, který jako útěchu za to, že mu to moc nešlo, dostal kus bronzového kovu na špagátu. Kubovo hraní se ani nedalo nazývat nahráváním, někdy jsem měl pocit, že to Tomášovi snad dělá schválně a všechny míčky pálí co nejdál od Tomáše. Tomáš dostal kus stříbra a Kuba kus zlata na špagátu, které si pak odnesli na krku, zřejmě aby tyto cennosti neztratili v místní krčmě.

Všichni se poté rozjeli do různých koutů království a přislíbili další návštěvu našeho městečka 26. února! PŘIDEJTE SE K NIM!.